♥........SPRATELUJI........♥



♣ZaPiS eSbeee...
TaDy
♣RekLaMy...
→TaDy
♣ Chces se spratelit..?? →Klik
♣ chces vymenit ikonku..???tak →Klik


StmíVáNí TroChu JiNaK...1.KaPiToLa→CeSta

27. června 2009 v 13:40 | MiSsiNka_VaSe_♥ |  ..TwiLiGhT StoRy..
Tak tady mate prvni kapitolku....;-)
doufam ze libiii...=o)


Cesta


Twilight




Cesta


Odjížděli jsme.Krajina přede mnou ubíhala neuvěřitelnou rychlostí.Přesto jsem všechno viděla jasně a ostře.Moje smysly byly stokrát lepší než má jakýkoliv člověk.Aby taky ne,když vlastně nejsem člověk.Jsem netvor.Netvor,který nikdy nespí a který se živý krví.Lidé nám říkají upíři.

To slovo-,,upír" ,samo o sobě bylo nic neříkající.Někdy jsem se až divila,kam až sahá lidská fantazie.Domněnky nebo bych tomu mohla říkat dokonce legendy,byli zavádějící,neurčité.Hypotézy o nás nebyli nikdy nijak dokázány,přesto se stalo,že o nás lidé tak nějak věděli.Ale nebyla to jejich inteligence,ale jejich pud sebezáchovy,který nás dokázal ,,odhalit".Lidé se vedle nás necítili v bezpečí,odrazovala je naše odlišnost.Naše krása a možná také aura,přesto mi nijak nevadilo že se nás stranní,častokrát jsem děkovala,že se to tak vyvinulo.Bylo to pro mě i pro celou moji rodinu lehčí.Lehčí odolat krvi,která se nám stala prokletím.

V upířím životě byly jenom dvě cesty.Ta první byla lehká.Znamenala smířit se s tím co jsme.Smířit se s tím,že jsme netvoři.A zapomenout na svědomí,které vás trápí,když víte že jste právě zabili člověka,kvůli jeho krvi.Ta druhá cesta,byla složitější,přesto jsem si ji zvolila.Já i moje rodina jsme zvolili tuhle cestu,cestu která někdy připomínala peklo,přesněji řečeno očistec.Protože já bych měla být v pekle.

Druhá cesta znamenala povznést se nad to,že jsme netvoři.Naučit se odolávat krvi.Trvá to desítky let než dokážete vystupovat jako člověk,přestože víte že se člověku podobáte jen velmi málo,ale je to jaká si forma života.Například já,žiju už téměř sto let a stejně je pro mě někdy těžké odolat pachu krve.Ale zvykla jsem si.Raději to,než zanechat za sebou desítky zmařených lidských životů.
Z úvah mě vytrhl zvuk mého mobilního telefonu.Ležel na palubní desce a netrpělivě poskakoval,až ho zvednu.Věděla jsem kdo volá,ale přesto jsem ho nemínila zvednout.Nechtěla jsem s ním mluvit.Ne dneska,neměla jsem náladu.V posledních letech se mnou bylo k nevydržení.Čím dál tím víc se kolem mě utvářela temnota a já nebyla schopna se jí zbavit.Moje černé nálady už byly téměř na mém denním pořádku.Jen málokdy jsem se dokázala vyhnout pocitu samoty a neuspokojení,jako kdybych byla neúplná,jako kdybych žila jen napůl.Neuvědomovala jsem si to,ale něco jsem hledala,na něco jsem čekala.Ale čekat mě už nebavilo,čekala jsem dost dlouho.Téměř sto let.To je dost dlouhá doba!Řekla bych,že právě z toho vychází má frustrace.

Mobil pořád vyzváněl.,,Ten je tak neodbytný!" zasténala jsem do samoty svého auta.Věděla jsem,že je schopen volat mi bez přestávky celou cestu,tak jsem to raději zvedla,abych to měla co nejdřív za sebou.

,,Co je?" zeptala jsem se a stěží jsem dokázala zakrýt svoji podrážděnost.Vypadalo to však,že to ani nepostřehl.
,,Jak je ti Bello?Nejsi unavená?Jestli chceš můžu říct Carlisleovi,abychom udělali pauzu!A…" zasypával mě obvyklýma otázkami.Potichu jsem zavrčela…Začínala jsem ho mít plný zuby.

,,Je mi fajn!" odsekla jsem.Jako bych mohla být unavená!Psychicky možná,ale fyzicky?Určitě ne.Věděla jsem,že Carlisle,můj adoptivní otec,by klidně zastavil kdybych se necítila na cestu.Stejně tak jako zbytek rodiny,všichni mě měli moc rádi a já je,ale poslední dobou mi to nestačilo.Chtěla jsem víc.Musela jsem se zastydět,bylo to tak sobecký.

,,Stejně si uděláme přestávku,strašně mi chybíš!" řekl.V duchu jsem zase zasténala!Další vyznání lásky.I to mě začínalo unavovat.Padesát let se mu snažím vysvětlit,že mezi námi nikdy nic nebude,ale jako kdybych mluvila do zdi.Copak on to nikdy nepochopí!?
,,To vážně není nutné Steve!Je mi fajn!" řekla jsem na obranu a raději jsem přešla jeho vyznání lásky.

,,Kdepak!Už volám Carlisleovi!" řekl a zavěsil mi!On si ze mě snad dělá srandu!Vztekle jsem odhodila mobil na zadní sedačku.To mi tak ještě scházelo!Neměla jsem náladu na Stevovo opečovávatelství,na Jasperovo uklidňování,na Esminy starostlivé pohledy.Ani na nic ostatního.
Přesto jsme po chvíli zabočili z cesty.A zastavili u malého palouku na kraji lesa.

Zaparkovala jsem za červeným kabrioletem,ve kterém jeli Alice a Jasper.Nebylo to jejich auto,ale Rosalie,mé druhé adoptivní sestry,jelikož však jela se svým ,,občas manželem" ,Emmettem,v jeho červeném jeepu,vzali si Jasper s Alice na starost její auto.Před kabrioletem zastavil černý mercedes,ve kterém jeli Carlisle a Esme.Carlisle byl můj adoptivní otec a já ho jako otce opravdu brala.Měla jsem ho moc ráda.Jeho manželka,Esme,mi byla matkou.Starala se o mě i o zbytek rodiny,jako bychom byli její vlastní děti a já ji za to ctila a milovala.Emmett s Rosalie zaparkovali za mnou,za nimi zaparkoval Steve.

Alice ke mně přitančila,na tváři zářivý úsměv.,,Ahoj Bello," řekla mi tichým,okouzlujícím hlasem.Měla na sobě krátkou zelenou sukni s bílým trikem,který podtrhával její na krátko ostříhané černé vlasy.Jemné rysy jejího obličeje jí přídávaly na kráse.
,,Ahoj,"odpověděla jsem a vrátila ji úsměv.Hned za ní se přišoural Jasper.Jasper byl vysoký,hubený,ale přesto svalnatý.S vlasy medově blonďatými,jako lev.

Usmála jsem se na něj a on na mě.Pak mě vyrušil Emmett,svým burácivým smíchem.Otočila jsem se a spatřila jsem živou řeckou bohyni.Rosalie byla nadpozemsky krásná.Její zlaté vlasy se ji vlnily do půli zad a na slunci zářily.Jemné rysy,také zdobily překrásný obličej.Vedle ní jsem si připadala jako hloupá Popelka.Emmett šel hned vedle ní a něčemu se pochechtával.Emmett byl veliký,vypracovaný,jako medvěd,s tmavě kudrnatými vlasy.Bylo,až téměř nemožné,jak se ti dva k sobě hodili.Na jedné straně síla,na druhé krása…

Za nimi se řítil Steve a zářivě se na mě usmíval.Zadržela jsem povzdechnutí.Vlastně jsem nevěděla na co si mám stěžovat.Steve byl vysoký,hubený,svalnatý.Měl trochu delší světle hnědé vlasy a překrásně se usmíval.Byl to ten úsměv,při kterém se nejedné holce podlamovala kolena.Přesto jsem k němu vždy cítila jenom platonické city.Pro mě byl bratr,kterého jsem měla ráda,nic víc nic míň.Přesto to nedokázal nebo nechtěl pochopit.Přiřítil se ke mně jako tornádu a zasypal mě proudem otázek,které jsem vypouštěla jedním uchem tam,druhým ven.Většinou po mě nechtěl odpovědi,stačilo mu,že se mnou může mluvit,ačkoliv sem měla obavu jak dlouho mu to vydrží.Za jak dlouho bude chtít víc?Popravdě jsem se toho okamžiku děsila.

Otočila jsem se od něj,abych mu dala najevo,že ho nehodlám poslouchat.Teď už u nás tál i Carlisle s Esme.Carlisle měl medově zlaté vlasy,a přesto že každému říkal,že je mu třicet,stěží na to vypadal.Esme s jemně vlnitými karamelově zbarvenými vlasy,se svým srdcovitým obličejem a štíhlou malou postavou vypadala,jako porcelánová panenka.Všimla jsem si,že její jemné,ne tak ostře řezané rysy,jako jsme měli my,zdobila čára starostí.Starost,kterou jsem způsobila já.V duchu jsem si povzdechla,nerada jsem jí přidělávala starosti.

,,Co se děje Bello?" zeptala se,jakmile si všimla že jí věnuju pozornost.Zavrtěla jsem hlavou a snažila se nevypadat rozzlobeně.,,Nic mi není,tohle nebylo nutný…" odpověděla jsem.Zamračila se,nespokojená s mojí odpovědí.Věděla,že se něco děje,cítila to,stejně jako ostatní,a byla smutná z toho že se jí nedokážu svěřit.Ale já sama nevěděla co mi je,tak proč ji zbytečně mást.Na jejím obličeji jsem poznala,že mi tentokrát nehodlá dát jen tak pokoj a už otvírala pusu,aby se mě na něco opět zeptala.Díky bohu,Carlisle ji předběhl.

,,Když už jsme se tady takhle sešli,rozhodl jsem se,že bychom mohli trochu změnit trasu naší cesty," řekl a nevšímal si hněvivého pohledu,který na něj vrhala Esme.Děkovně jsem se na něj usmál a on mi opětoval mrknutím.

,,Změnit trasu?" zeptal se překvapeně Emmett.A já jsem se k němu zvědavě přidala.Carlisle se usmál.,,No ano,chtěl bych se podívat za nějakými svými známými.Dlouho jsme se neviděli…" odpověděl.Alice se usmívala a Jasper vypadal,že ho to taky nepřekvapilo.Předpokládala jsem,že měla Alice vizi o tom jak se Carlisle rozhodl a automaticky to řekla i Jasperovi,ti dva mezi sebou neměli tajemství.
,,Upíři?" zeptala se tentokrát Rosalie.Přikývl.

,,Kolik?" vyptávala se dál.

,,Hmm…" nevěděl jest-li má odpovědět.Nakonec se rozhodl vytasit s pravdou.,,Asi 8 upírů,kteří tam žijí trvale,ale často někdo přijede a zase odjede…"

,,Stejní,jako my?" zeptala jsem se tentokrát já.

,,No…" zaváhal.,,Snaží se,ale ne s takovým úsilím jako my.Když selžou nedělají si z toho hlavu,ale některým se to daří úspěšně!" hned je začal obhajovat.Samozřejmě jsem to čekala,u tak velké komunity se to dalo předpokládat.Vsadila bych se,že polovina z nich se ani nepokoušela abstinovat a u takových upírů bychom měli chvíli pobýt?Co když nás budou přesvědčovat o jejich způsobu žití?Po tak dlouhé době odpírání se mi nechtělo upadnout a začít od začátku.Carlisle zřejmě vyčetl moji úzkost a odpověděl:,,Nebojte,nebudou nás k ničemu nutit.Mají mě tam v respektu,ctí mě i moje způsoby.K vám se budou chovat stejně.Vsadím se,že vás polovina z nich ani nepostřehne."
,,Hmm…a jak si ta rodina říká?" zeptal se Steve.

Carlislea zřejmě prokoukl na co naráží.Zavrtěl hlavou.,,O té rodině si ještě neslyšel…" řekl.Dále pokračoval:,,Jmenují se Lambertovi.Bydlí na západě,ve státě Oregon,v malé,nevýznamné vesnici.Vlastní tam jednu rezidenci ." Hmm…rezidenci???To bylo zvláštní,i když jak jinak vysvětlit tak velkou společnost lidí/upírů…

,,Tak?" zeptal se s úsměvem Carlisle.

Chvíli jsem nad tím přemýšlela.A vlastně,proč ne?!I kdyby se mě pokusili přesvědčovat o jejich způsobech žití,ubráním se tomu.V tomhle jsem byla sebevědomá.A třeba tam najdu i nějaké rozptýlení nebo dokonce zábavu a možná se na nějaký čas zbavím i pozornosti Steva.Ta myšlenka mě rozveselovala a já se jí s chutí držela.Nakonec jsem přikývla,stejně jako ostatní.Když máte před sebou věčnost,je vám jedno jak strávíte pár dní a to nemluvím o letech…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Devil-avril 37_SB_Love your blog♥♥* Devil-avril 37_SB_Love your blog♥♥* | E-mail | Web | 28. června 2009 v 11:08 | Reagovat

Steve ? to je super jméno :D
Ale dobrýý , šupa další díl ♥

2 ♥ MileyIsTheBest♥lofujúúúce sbénko :-* ♥ MileyIsTheBest♥lofujúúúce sbénko :-* | Web | 28. června 2009 v 14:29 | Reagovat

Awoj sbenkooo!
Jak se mááš? No a doufám že supr! A co výýzo? Máte už práázky? No já jsem konečně doma .. Jenom venku je strašná zima a už ani sluníčko nesvítí..:(( A co u vááás? Jinak obííham..:) Zaíím ahooj! :-*

3 ♥ MileyIsTheBest♥lofujúúúce sbénko :-* ♥ MileyIsTheBest♥lofujúúúce sbénko :-* | Web | 30. června 2009 v 14:49 | Reagovat

Jůuu...promíííň...já jsem to okopírovala a omylem poslala! :((((

P.S: mám se supr a výzo 2 dvojky! xDD PP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama